Historie Číny

221 př.n.l

Založení Číny

První jednotný stát byl založen dynastií Čchin v roce 221 př. n. l., kdy byl vytvořen úřad císaře. Jako první na něj dosedl císař Š'-chuang-ti (v překladu První císař). Kvůli legistické filosofii, která způsobila vzpouru, však dynastie u moci nevydržela příliš dlouho a již v roce 206 př. n. l. se k moci dostala dynastie Chan, která poté vládla až do roku 220. Období vlády dynastie Chan bývá někdy historiky nazýváno jako stříbrný věk čínských dějin

od 1912

Čínská republika

1. ledna 1912 byla v Nankingu slavnostně vyhlášena Čínská republika. Jejím prvním prezidentem se stal Sunjatsen z tehdy jednotného hnutí Kuomintang, ale brzy byl bývalým generálem dynastie Čching Jüan Š'-kchajem donucen k odstoupení. Generál se sám stal prezidentem a později se dokonce pokusil obnovit císařství, čímž vyvolal velký odpor mezi veřejností, která stále měla v živé paměti mandžuskou nadvládu. Jeho pokus skončil neúspěšně a nedlouho poté zemřel přirozenou smrtí. Po jeho smrti byla Čína politicky rozdělena. Pekingská vláda byla sice mezinárodně uznaná, ale prakticky bezmocná, což vedlo k tomu, že vojenští vůdci získávali ve svých oblastech prakticky neomezenou moc. V roce 1920 se Kuomintangu pod vedením Čankajška podařilo znovusjednotit Čínu a pod záminkou transformace Číny v demokratický stát zavést politiku jedné strany. Druhá světová válka donutila komunisty a nacionalisty ke spolupráci. Čína byla sice vítěznou mocností druhé světové války, ale také byla finančně vyčerpaná. Další komunisticko-nacionalistické rozepře měly za následek obnovení válkou přerušené občanské války. Z té vyšli vítězně komunisté a kontrolujíce většinu území Číny 1. října 1949 vyhlásili v Pekingu Čínskou lidovou republiku, přičemž vláda původní Čínské republiky se stáhla na ostrov Tchaj-wan.

1927–1937

Čínská občanská válka

1. srpna 1927 propuklo v Nan-čchangu komunistické povstání proti nacionalistické vládě ve Wu-chanu. Tento konflikt vedl ke vzniku Čínské dělnicko-rolnické rudé armády. 4. srpna hlavní síly Rudé armády opustily město a obrátily se jižně k útoku na provincii Kuang-tung. Nacionalistické síly poté rychle obsadily Nan-čchang a členové komunistické strany se začali skrývat. Shromáždění komunistické strany, zasedající 7. srpna, se usneslo, že cílem strany je získat politickou moc silou, nicméně již druhý den byly aktivity komunistů ve Wu-chanu potlačeny vládou Wang Ťing-weje.

1945–1946

Poválečné střety

V průběhu srpna 1945, posledního měsíce války ve východní Asii, spustil Sovětský svaz masivní ofenzivu proti japonské Kuantungské armádě v Mandžusku a podél mongolsko-čínské hranice. V průběhu tří týdnů byla Kuantungská armáda zničena a Mandžusko obsazené Sovětským svazem, čímž vzniklo z čínského pohledu mocenské vakuum. Zároveň se zde vzdalo na 700 000 japonských vojáků. Později toho roku si Čankajšek uvědomil, že mu chybí zdroje pro zabránění obsazení Mandžuska komunisty po plánovaném sovětském odchodu. Proto se Sověty vyjednal dohodu, že odloží své stažení, dokud do oblasti nedostane dostatek vycvičených vojáků a surovin. Nicméně Sovětský svaz nepovolil přesun nacionalistických jednotek po svém území. Jednotky Kuomintangu se tedy přesunuly do Mandžuska letecky za pomoci Spojených států, aby obsadily velká města v severní Číně, zatímco venkov už byl pod kontrolou komunistů. 15. listopadu 1945 začal Kuomintang podnikat kroky k zabránění posílení už tak silné komunistické základny v Mandžusku. Sověti využili čas navíc k tomu, aby objemný mandžuský průmysl přesunuli do Sovětského svazu.

1949

Čínská lidová republika

Po druhé světové válce v Číně znovu propukla občanská válka mezi Komunistickou stranou Číny (Kungčchantang) a Nacionalisty (Kuomintang), jež skončila roku 1949 poté, co komunisté vedení Mao Ce-tungem převzali kontrolu nad pevninskou Čínou (včetně ostrova Chaj-nan) a příslušníci Kuomintangu se stáhli na ostrov Tchaj-wan a několik menších přilehlých ostrovů (území dnešní Čínské republiky). 1. října 1949 vyhlásil Mao Ce-tung na pekingském Náměstí Nebeského klidu slovy „Číňané povstali“ Čínskou lidovou republiku.